Rod Aehrenthal

Erb Aehrenthalů

Po zrušení kláštera sester premonstrátek císařem Josefem II roku 1782 měnilo doksanské panství po několik let majitele, až je konečně roku 1804 zakoupil svobodný rytíř Jan Antonín Lexa z Aehrenthalu. Aehrenthalové nepařili mezi tradiční rodovou šlechtu. Podle historika pana Aleše Skřivana st.(Historický obzor, IX.-X.2011) lze prokázat, že "přinejmenším od poslední čtvrtiny sedmnáctého století byli Aehrenthalovi předkové malí rolníci a řemeslníci, kteří žili v Příbrami a okolí. Byli římskými katolíky a téměř určitě českého původu".

U zrodu bohatství rodu stál právě Jan Antonín Alexandr, krátce nazývaný Lexa, který měl tehdy v Praze (v místě dnešní Lucerny) dům a který stal se hlavním dodavatelem obilí pro rakouskou armádu v dobách sedmileté války a následně během válek napoleonských. Za své zásluhy byl v roce 1790 císařem Leopoldem II. povýšen do rytířského stavu a získal přídomek Aehrenthal (česky těžko přeložitelné slovo, něco jako z "Klasoúdolí", což se odvozuje z německého slova Ähre značící klas). Zřejmě se tu jedná o narážku na obilí dodávané pro armádu.Tři obilné klasy byly mimo jiné také vepsány do rodového znaku Aehrenthalů.

Jan Antonín I. Lexa Aehrenthal (1733 - 4.2.1824 v Praze) se dožil 91 let a kromě Doksan koupil ještě Hrubou Skálu (od Adama Valdštejna v roce 1821) a panství Trpísty s nádherným barokním zámkem a rozlehlým parkem na Plzeňsku.

Trpísty

Společenské postavení rodu, založené na úspěšném hospodářském podnikání, nabývalo na významu a upevňovalo se i uzavíráním sňatků s předními šlechtickými rody. Pokračovatel dynastie Jan Antonín Baptista (*1771(7) - †1845 v Doksanech, na obr.) získal roku 1828 titul barona.

Koncem 19. století začal jejich vliv pronikat až k císařskému dvoru ve Vídni, což se projevilo tím, že nejvýznamnější člen rodu, hrabě Alois Leopold Lexa von Aehrenthal (vnuk Jana Baptisty), se uplatnil jako úspěšný diplomat zastupující zájmy Rakousko-Uherska v cizině, zejména na velmi citlivém místě v Petrohradě. Stal se rádcem rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. (1830-1916), který mu nakonec svěřil zahraniční politiku mocnářství a jmenoval ho v roce 1906 ministrem zahraničí.

Jan Antonín Baptist

Ministr Lexa z Aehrenthalu byl silnou autoritativní osobností a konzervativním politikem, který odmítal liberalizaci veřejného života. Chtěl z Rakousko - Uherska vytvořit velmoc, která by hrála rozhodující roli v evropské politice. Snažil se Habsburskou monarchii vymanit ze závislosti na svém mocnějším spojenci Německu. Místo jednoznačné orientace na německou politiku prohluboval kontakty i s dalšími zeměmi. Snažil se posílit spolupráci s Ruskem, s nímž ho pojily vazby z dob jeho působení na ambasádě v St. Peterburgu. Urovnával napětí s Itálií, která sice působila s Rakousko - Uherskem a Německem v tzv. Trojspolku, ale ke svým spojeneckým závazkům se stavěla velice rezervovaně.

Aloys Lexa von
 Aehrenthal

Silou své osobnosti dosáhl ministr Lexa z Aehrenthalu takových výsledků, že se o něm uvažovalo jako o kandidátu na Nobelovu cenu míru za rok 1907. V roce 1909 povýšen do rakouského hraběcího stavu.
Přes všechny tyto zásluhy je osobnost Aloise Lexy z Aehrentalu hodnocena značně rozporuplně. Za bosenské krize v letech 1908-1909 přivedl svým působením habsburskou monarchii na pokraj války a anexí Bosny a Hercegoviny uvedl do chodu události, které ve svém důsledku vedly k rozpoutání první světové války v roce 1914. Té se však Alois Lexa nedožil, neboť 17. února 1912 zemřel ve Vídni po několikaletém boji s leukémií.
Jeho ostatky byly stejného roku uloženy v románské kryptě doksanského kostela Narození Panny Marie, ale o tom příště……




--------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroj: - časopis Historický obzor IX.-X. 2011
- publikace pana Václava Krpeše - "Vzpomínky"
- časopis Týden
- internet