Vdp. Vladimír Evermod Balcárek - strážce dědictví doksanského kláštera

E. V. Balcárek a J.V. Uhlíř

Nelze nevzpomenout dvou největších ochránců a strážců dědictví doksanského kláštera z řad strahovského řádového duchovenstva. Byli to dva významní kněží, kteří zde působili jako duchovní správci v letech 1924 až 1992. 

Prvním z nich je pan arciděkan Evermod Vladimír Balcárek (1885-1974). Duchovním správcem Doksan se stal v roce 1924 a působil zde až do roku 1969, kdy odešel do důchodu, aby postoupil své místo neméně obětavému a významnému strážci Doksan. Stal se jím vdp. Jeroným Václav Uhlíř, vězněný dlouhé roky komunistickým režimem. Do Doksan přišel s podlomeným zdravím. Přesto se věnoval svému poslání vzorně a statečně překonával všechny překážky, jež se mu stavěly v cestu. Výborně využíval své znalosti řemeslnických prací, kterým se naučil ve vězení, a když chyběly potřebné finance i pracovníci, prováděl některé opravy a údržbu v prostorách kostela osobně.

E. Balcárek zemřel v roce 1974 a je pochován na místním hřbitově. 16. listopadu 1935 vyšel v Lidových listech(?) článek, jehož obsah výstižně charakterizuje záslužnou práci tohoto „strážce doksanské svatyně", jak byl zcela právem nazýván. Článek nese název „Strážce Doksan padesátníkem" a je z něho vidět co všechno dokázal tento obětavý kněz pro Doksany vykonat do roku 1935, tedy za pouhých 11 let svého působení, po nichž následovalo další období jeho obětavé činnosti. Pro zajímavost uvádím článek v nezkráceném znění:

,K nejkrásnějším svatyním na českém venkově patří beze sporu Doksany. Je to místo tak bohaté na vzácné památky a krásy, že američtí universitní profesoři, když vše to, co památného Doksany chovají, ohlédli, napsali do pamětní farní knihy: „Stojí za námahu, jeti do Evropy a spatřiti Doksany". A duchovní správce tohoto velepamátného místa, posvěceného tradicí blahoslavené Anežky Přemyslovny, vdp. farář a archivář Evermod Vladimír Balcárek O. Praem., dožívá se 18. listopadu abrahámovin.

Vladimír Evermod 

Lepšího strážce i obnovitele nad vdp. Balcárka nemohly Doksany dostati.... Krahulov na Třebíčsku byl jeho rodištěm, tam před půl stoletím spatřil světlo světa, jako syn řídícího učitele. Již za studentských let poutalo jej upřímné přátelství ke kněžím - Jakub Deml, Msgre. Všetečka a děkan Franěk bylo trojhvězdím kněžským jeho studentských let, a k tomu přistoupilo i přátelství se staroříšským Josefem Florianem. 

Pak se mu stal Strahov druhým domovem a po skončených studiích odešel do duchovní správy v Radonicích nad Ohří. V letech 1921-1924 působil jako katecheta v Břevnově a Vokovicích, a v té době studoval na státní škole archivářské, na níž složil i archivářskou zkoušku. 

Dne 1. srpna 1924 stal se farářem ve staroslavných Doksanech, a netrvalo dlouho, a Doksany našly v něm svého obnovitele.

Kolik práce, lásky a obětí si vyžádala obnova doksanské svatyně, to posoudí jen ten, kdo už někdy stanul pod překrásnou její klenbou. Začalo to kaplí sv. Anny a sv. Kandida a novými varhanami. Aby bylo z čeho opravovati, vypůjčil si tehdy na své jméno v místní raiffeisence 96.000 Kč. A pak to šlo dále - prohlédly skvělé čtyři obrazy Brandlovy na hlavním oltáři i dále sedm obrazů Hieblových, dva Kohlovy i dva Michala Willmanna, dále Brandlův sv. Prokop a smrt sv. Vojtěcha, i dílo neznámého mistra XVIII. Století, velký obraz nebeské oslavy sv. Norberta.

A odcházíte-li z poutního chrámu doksanského s myslí plnou písní a krásy, a dáte-li se na sever, pak za nedlouho zdraví vás hřbitovní kostel. I ten dočkal se obnovy, a stálo to okrouhle 10.000 Kč, než obrazy Jindřicha Noseckého, otce slavného strahovského freskaře Siarda i ostatní díla opět prohlédla. 

Ani na přifařenou chvalínskou svatyňku nezapomněl její strážce, i ta byla za něho od základů opravena a když se stal duchovním správcem v sousedních Dolankách, tu i tam se stal obnovitelem svatyně Boží. A přijdete-li nyní do Doksan, pak jdete kolem polí, chystajících se k odpočinku, nebo již odpočívajících, ale v doksanské svatyni o odpočinku není ani řeči. Mistr František Suchánek svým štětcem obnovuje kapli svatého Jana Nepomuckého, a mluvíte-li s ním nebo s vdp. farářem, pak tolik, tolik ještě zvíte o tom, co hodlá učiniti, aby do posledního koutečka se Doksany zase zaskvěly v té kráse, jaká z nich hovořila, když Josef II. přetrhl staletou tradici jejich. 

Toť v krátkých slovech dílo, které doksanský vdp. farář vykonal pro obnovu doksanské svatyně během těch několika let, co tam působí. Pravý strážce a obnovitel! A chcete-li zhlédnouti pravou perlu krásy, zajděte si do jeho drahých Doksan, dejte se jím, věčně ochotným a usměvavým, vésti po posvátné půdě, kdys tak významné v dějinách a budete stejně vděčni těm, kteří, nebo lépe řečeno - byly to premonstrátky - které kdysi Doksany budovaly a je přivedly k rozkvětu, jako jemu, obnoviteli Doksan, který i své péro v četných statích a publikacích zasvětil tomuto místu kultu eucharistického, mariánského, sv. Norberta i České Anežky."

Co dodat k tomuto článku? Z každého slova je zřejmé, že dlouholeté a blahodárné působení vdp. Balcárka bylo pro Doksany pravým požehnáním a jsou-li dnes zachovány v takovém stavu v jakém je vidíme, je to především jeho zásluha. V těžké době probíhající druhé světové války připadlo na rok 1944 osmisté výročí založení doksanského kláštera. Je neuvěřitelné co všechno se mu podařilo vykonat, aby připomenul naší veřejnosti tuto památnou chvíli. 

Po obnově vzácných obrazů přišly na řadu také sochy. Jedna po druhé byly sneseny a restaurovány. Na jejich obnově začal pracovat zlatník pan Boubín z Prahy, který se na určitou dobu do Doksan přestěhoval. V interiéru chrámu se objevilo obrovské lešení a celý prostor byl po částech vymalováván, takže k 800. výročí založení kláštera zářil kostel v plné kráse a byl v tisku označen za nejsvětlejší chrám v celé zemi. 

Naproti tomu nedobře působí a je zarážející skutečnost, že 850. výročí založení kláštera v roce 1994, nebylo vůbec připomenuto. Dříve do Doksan přicházeli četní poutníci a výpravy turistů a vždy zde byl ochotný vdp. Balcárek, který neznal únavu a osobně je jako zasvěcený průvodce provázel chrámem a kryptou, poskytoval jim nejen poučení o slavné historii doksanského kláštera, ale také posiloval jejich náboženské cítění a víru. Vždyť právě názorný a zasvěcený výklad, opřený o mariánský cyklus fresek na stěnách chrámu, nebo norbentinský cyklus velkých pláten, návštěva krypty z doby románské, atd., může poskytnout dnešnímu nábožensky vlažnému a málo informovanému člověku mnohá poučení a přivést ho k poznání dosud nepoznaných pravd víry a k přemýšlení. 

 Jak těžko asi muselo být vdp. Balcárkovi, když s přibývajícím věkem ubývalo sil a on viděl, jak se hroutí jeho dílo pod vedením různých neodpovědných správců objektu „Kulturní památka Doksany". Tito správci své práci moc nerozuměli, duchovní náplň tohoto posvátného místa jim byla cizí a proto ani neměli skutečný zájem o jeho ochraňování a údržbu. 

Jak by asi byl dnes vdp. Evermod Balcárek potěšen po zjištění, že se stala takřka neuvěřitelná věc vyjádřená prostou větou: Doksanský klášter sester premonstrátek byl obnoven a navazuje na slavnou minulost Doksan.

Náhrobní deska na kostele sv. Petra a Pavla
 na doksanském hřbitově

Jeho hrob u zdi kostela Sv. Petra a Pavla na hřbitově vyhlíží dnes dosti opuštěně. Jen odcházející nápis na náhrobní desce nám připomíná, že zde odpočívá „Evermod Balcárek, kněz, jubilár, senior arcidiecéze a kanonie strahovské, os. arciděkan, st. archivář, dlouholetý strážce svatyně Narození Panny Marie v Doksanech. Narozen 18.11.1885, zemřel 6.10.1974". Můžeme jen dodat, že tento kněz toho vykonal po zrušení kláštera pro Doksany asi nejvíce a jeho jméno by nemělo být zapomenuto. Jeho činnost nápadně připomíná úspěšné probošty doksanského kláštera.

----------------------------------------------------------------------------
Evermod Vladimír Balcárek - Doksany nad Ohří - bývalý klášter premonstrátek - stručný průvodce

Text a fotografie převzaty z publikace pana Václava Krpeše - Počátky kláštera řeholních sester premostrátek v Doksanech nad Ohří