Na webových stránkách http://www.staretravcice.cz je ke stažení kniha "Farní osada sv. Vojtěcha v Počáplích", kterou sepsal a nákladem vlastním roku 1900 vydal duchovní správce počápelský, člen řádu sv. Benedikta, páter Cyril Fr. Kaněra. Kniha sama pojednává o duchovní osadě Počáplské, která v té době zahrnovala obce Počáply, České Kopisty, Trávčice a Zádušníky. Popis dějinných událostí se však neomezuje jen na tuto oblast. Mě zaujaly zejména pasáže o stavbě Terezína, selských bouřích v roce 1775, jakož i popis průběhu prusko-rakouské války "O bavorské dědictví", které se říkalo i válka "bramborová" a také to jak rozvodněná Oharka zachránila klášter doksanský před rabováním.
Zkušenosti v sedmileté válce nabyté byly příčinou, že císař umínil si vystavěti v Čechách kromě Hradce Králové ještě dvě pevnosti, jednu na Oharce blíž Litoměřic a druhou na Metují blíže Jaroměře. Již v r. 1774 konalo se vyměřování k stavbě pevnosti první. Císař Josef byl zde 15 dubna 1771 a 24 dubna a 16. května 1778, aby prohlédl situační polohu a nařídil přípravy k stavbě. V r. 1772 nastala drahota, takže korec žita přišel až na 17 zl. Z drahoty přišel hlad a mor, jenž mnoho lidí zachvátil. V Počáplské osadě zemřelo jen několik, ale v Boušovické 100 osob. Teprv v r. 1774 mor přestal a přišla hojná úroda; obilí skleslo v cenu nejnižší. Roku 1775 strhlo se velké vzbouření sedlské u velké části království českého. Příčinou bylo stále trvající utiskování poddaného lidu od vrchnosti, proti kterým neměl tento dostatečné ochrany v zákonu. Po sedmileté válce vláda císařovny Marie Terezie obracela zřetel k ulehčení břemen jeho. V r. 1773 byla k tomu úkolu zřízena zvláštní komise císařská v Praze, od níž r. 1774 v říjnu vyšlo prozatímně jisté nařízení o způsobu robot, které mělo býti zachováváno až do upravení konečného. Vrchnosti ale otálely s vyhlášením jeho, lidu však nezůstalo tajno, že se od vlády stalo cosi k jeho prospěchu a pověsť rozšířila se, že císařským patentem zrušena jest robota, úřadové panští však že patent zatajují. Tu se zmohlo rozezlení dávno v lidu doutnající, i mínil dobýti se práva svého mocí. V krátkém čase způsobeno bylo spiknutí, jež se vztahovalo po celé severovýchodní čtvrti země české od kraje Hradeckého až do Litoměřického. Sedláci ozbrojení táhli od místa k místu, pustošili zámky, dvory a fary a dostali se až ku Praze. Odboj ten musel býti potlačen brannou mocí, což se v červnu konečně podařilo. Jak dalece naši sedláci spiknutí toho se súčastnili, známo není, ale dle toho, jak se chovali na Policku k naší vrchnosti, zdá se, že i zde Hrdelskému úřadu mnohou starost natropili. Osadnicí Boušovické fary ale, ač byli od Ploškovických a Libochovických silně drážděni, zůstali pokojni.Kniha pamětní fary Boušovické udává příčinu spiknutí toho také v obnovení bludu „Fratricelli" čili „víry Beránkovy", čerpaného ze špatně vykládané 4. kap. Zjev sv. Jana o svatbě Beránka Božího v království nebeském. To pohnulo císaře, že zakázal veřejné procesí a houfné putování na místa poutnická a zvlášt k hrobu sv. Jana do Prahy.
Rok 1777 měl býti podle proroctví Slepého mládence(moje pozn. Proroctví slepého mládence z doby Karla IV. předpovídá odvrácení lidí od Boha, bezvěrectví a s ním souvisejících „Deset egyptských ran“, které postihnou lidstvo.) velmi zlý a všemu pokolení lidskému nejškodlivější ale strach, jež se zmocnil všech, byl marný. Rok uplynul v pokoji a úroda zemská, byla hojná. V prosinci pak pozorovali prý astronomové o půlnoci na hvězdách podivné úkazy. Ihned z toho předpovídány veliké sněhy a nesnesitelná zima v roce následujícím - ale ani v lednu ani únoru nic se nesplnilo. Sněhu nebylo mnoho a zima mírná. Ale v březnu a dubnu zdálo se, že začíná se vyplňovati znamení v prosinci na hvězdách viděných, neb smrtí Bavorského krále Maxmiliána, jenž 30. prosince 1777 byl zemřel, nastaly rozmíšky mezi panovníky z příčiny následnictví, zvlášť mezi dvorem naším, jenž činil oprávněné nároky na čásť Bavorska a vymohl si skrze barona Fr. Kresta, patriota českého a pána na Třebušíně a Vrbičanech, dvorního tajného radu v městě Straubingenu od obyvatelstva tamního přísahu věrnosti a mezi králem pruským proti tomu odpor kladoucím. Bez výpovědi války sbíralo se nové vojsko ze všech dědičných zemí a posíláno k hranicím Saska a Slezska.
Do Boušovic přišly 16. dubna (Zelený čtvrtek) neočekávaně 2 škadrony husarů pluku Lobkovice a 14 dní zůstaly. Po jich odchodu přišly jiné dvě škadrony knížete Levensteina, které za 10 dní k Sasku odtáhly. Potom přišly dvě čety Rieda, které plných 6 neděl se zdržely. Byli to tiší hodní vojínové.
Na Boží Tělo pomáhali oslavovati průvod svým účastenstvím.
Na začátku července odtáhli za Labe do Černosek, kde se položili táborem. Podobně byly i jiné vesnice vojskem poděleny. U Černosek ztrávili skoro 3 neděle, až byli k armádě maršálka Laudona odvoláni. Celý měsíc červenec byl pokojný, takže žně se mohly dobře odbývati. Ale hned srpen začal celou krajinu zdejší strašiti, zvlášť když nepřátelské vojsko pod vedením prince pruského Jindřicha k Tolensteinu(?) přitáhlo, kdežto naše vojsko pod velením jener. Julaie k Jablonsku a Mimoni se stahovalo. Ale tu neztracena všechna naděje. Zdejší lid spoléhal se na opevnění a náspy okolo Labe nedávno od našich učiněné. Zatím ale vojsko pruské spojené se Sasy dne 7. srpna až k Ústí přitáhlo pod velením Platbena a Zaubka, pruských a Grünbergra, saského jenerála.
Ačkoliv nepřítel se blížil, přece žádný nechtěl věřiti, že by až sem se dostal. Ano když již 10 srpna přední četa u Lovosic se objevila a jeden měšťan Litoměřický zprávu tu přinesl, byl vysmán.
Když pak k večeru u Lovosic potyčka mezi našimi a nepřátely povstala a 4 Prušáci zajati byli, tu teprv s povzdechem voláno: nepřítel zde! Na rychlo odvezeny zásoby z Litoměřic a vojsko naše odtáhlo, město uplně opustivši.
Druhého dne vidouce nepřátelé, že žádný na odpor se jim nestaví, vyplenili Lovosice a táhli k Litoměřicím, obsadili šance a město, Kae zůstali Zaubek a Grünberg. Ostatní čásť vojska položila se táborem u Žitenic, kde po 2 dny nečinně zůstali, bojíce se příchodu vojska našeho a nedůvěřujíce náspům před mostem u Litoměřic z obavy, že se v nich snad naši skrývají. Když se ale přesvědčili, že v nich žádné vojsko není, obsadili celé okolí města a počali rekvirirovat potraviny, dobytek atd. Tu zmocnily se strach a hrůza všech obyvatelů, takže žádný jazyk lidský není s to je vyjádřiti, neb i mužové srdnatí počali se báti. Vojsko nepřátelské ustavičné vydíralo po vsích a bralo, co jen mohlo.
Dne 15. září dopustil se jeden pruský husar s přibranými 4 pacholky násilí na kostelu Boušovickém. Prolomil hlavní dvéře a dvéře do sakristie paklíči otevřel, pobral zde mešní roucha, kalich, nádobku pro hostie a nádobu pro křestní vodu; jedna pruská žena, manželka totiž onoho husara, vzala 2 červené togy kostelnické, 5 plátěných košilek ministrantských, plátna a prostěradla oltářní, 2 cí nové lampy.
U Doxan takřka denně sváděny bitvy mezi Prušáky a husary rakouskými. Tehdáž vynutil nepřítel na klášteru obilí, hojnost potravy, dobytka atd. mimo to ještě 10.000 zl. na penězích žádali, ale díky Rodičce Boží žádného za rukojmě nevzali. Tento trapný stav trval od 11. srpna až do 18. září. Doxany byly beze všeho vojska císařského skoro po 8 dnů; již mu hrozil nepřítel novou zkázou. Tu přišla pomoc s nebe. Oharka se rozvodnila a přechod pruskému vojsku za braňovala. Když pak žádná loďka nebyla při ruce (větší od něho samého už k Boušovicům zahnána, menší pak od našich husarů do vody ponořena) muselo od zlého úmyslu, vypleniti Doxany, s největším rozhořčením upustiti a zanechavši 500 zl. v naději, že celou částku obdrží, odešlo. Voda po několika dnech opadla. Tu když v novém nebezpečí klášter se octl a žádný se ani toho nenadál, dne 22. září o 4. hod.odp. objevil se polní maršálek Laudon se vší generalitou a prohlížel tábor nepřátelský z vinice a konečně k ochraně Doxan zanechal posádku pod velením Herberta z Radkeulu. Noc přešla pokojně vzdor třem pokusům Prusů a Sasů, přeplaviti se přes řeku; časně z rána ze zahrady opatské nepřítele přepadli a k bitvě přinutili, strašnou porážku mu způsobili a k ústupu přiměli, sami ani jednoho vojáka neztrativše, nýbrž toliko 4 lehce zraněné shledavše. Vítězství toto neuvěřitelné nepřipisovali sobě, nýbrž Všemohoucímu, jenž tak malému počtu vojínů dal zvítěziti nad daleko větším nepřítelem. Při tom ovšem klášterní i hospodářská stavení značně utrpěla, tak že škoda až na 6000 zl. se páčila. Teprv 24. září opustili Prušáci naši krajinu a odtáhli do Sas.
Na Boží Tělo pomáhali oslavovati průvod svým účastenstvím.
Na začátku července odtáhli za Labe do Černosek, kde se položili táborem. Podobně byly i jiné vesnice vojskem poděleny. U Černosek ztrávili skoro 3 neděle, až byli k armádě maršálka Laudona odvoláni. Celý měsíc červenec byl pokojný, takže žně se mohly dobře odbývati. Ale hned srpen začal celou krajinu zdejší strašiti, zvlášť když nepřátelské vojsko pod vedením prince pruského Jindřicha k Tolensteinu(?) přitáhlo, kdežto naše vojsko pod velením jener. Julaie k Jablonsku a Mimoni se stahovalo. Ale tu neztracena všechna naděje. Zdejší lid spoléhal se na opevnění a náspy okolo Labe nedávno od našich učiněné. Zatím ale vojsko pruské spojené se Sasy dne 7. srpna až k Ústí přitáhlo pod velením Platbena a Zaubka, pruských a Grünbergra, saského jenerála.
Ačkoliv nepřítel se blížil, přece žádný nechtěl věřiti, že by až sem se dostal. Ano když již 10 srpna přední četa u Lovosic se objevila a jeden měšťan Litoměřický zprávu tu přinesl, byl vysmán.
Když pak k večeru u Lovosic potyčka mezi našimi a nepřátely povstala a 4 Prušáci zajati byli, tu teprv s povzdechem voláno: nepřítel zde! Na rychlo odvezeny zásoby z Litoměřic a vojsko naše odtáhlo, město uplně opustivši.
Druhého dne vidouce nepřátelé, že žádný na odpor se jim nestaví, vyplenili Lovosice a táhli k Litoměřicím, obsadili šance a město, Kae zůstali Zaubek a Grünberg. Ostatní čásť vojska položila se táborem u Žitenic, kde po 2 dny nečinně zůstali, bojíce se příchodu vojska našeho a nedůvěřujíce náspům před mostem u Litoměřic z obavy, že se v nich snad naši skrývají. Když se ale přesvědčili, že v nich žádné vojsko není, obsadili celé okolí města a počali rekvirirovat potraviny, dobytek atd. Tu zmocnily se strach a hrůza všech obyvatelů, takže žádný jazyk lidský není s to je vyjádřiti, neb i mužové srdnatí počali se báti. Vojsko nepřátelské ustavičné vydíralo po vsích a bralo, co jen mohlo.
Dne 15. září dopustil se jeden pruský husar s přibranými 4 pacholky násilí na kostelu Boušovickém. Prolomil hlavní dvéře a dvéře do sakristie paklíči otevřel, pobral zde mešní roucha, kalich, nádobku pro hostie a nádobu pro křestní vodu; jedna pruská žena, manželka totiž onoho husara, vzala 2 červené togy kostelnické, 5 plátěných košilek ministrantských, plátna a prostěradla oltářní, 2 cí nové lampy.
U Doxan takřka denně sváděny bitvy mezi Prušáky a husary rakouskými. Tehdáž vynutil nepřítel na klášteru obilí, hojnost potravy, dobytka atd. mimo to ještě 10.000 zl. na penězích žádali, ale díky Rodičce Boží žádného za rukojmě nevzali. Tento trapný stav trval od 11. srpna až do 18. září. Doxany byly beze všeho vojska císařského skoro po 8 dnů; již mu hrozil nepřítel novou zkázou. Tu přišla pomoc s nebe. Oharka se rozvodnila a přechod pruskému vojsku za braňovala. Když pak žádná loďka nebyla při ruce (větší od něho samého už k Boušovicům zahnána, menší pak od našich husarů do vody ponořena) muselo od zlého úmyslu, vypleniti Doxany, s největším rozhořčením upustiti a zanechavši 500 zl. v naději, že celou částku obdrží, odešlo. Voda po několika dnech opadla. Tu když v novém nebezpečí klášter se octl a žádný se ani toho nenadál, dne 22. září o 4. hod.odp. objevil se polní maršálek Laudon se vší generalitou a prohlížel tábor nepřátelský z vinice a konečně k ochraně Doxan zanechal posádku pod velením Herberta z Radkeulu. Noc přešla pokojně vzdor třem pokusům Prusů a Sasů, přeplaviti se přes řeku; časně z rána ze zahrady opatské nepřítele přepadli a k bitvě přinutili, strašnou porážku mu způsobili a k ústupu přiměli, sami ani jednoho vojáka neztrativše, nýbrž toliko 4 lehce zraněné shledavše. Vítězství toto neuvěřitelné nepřipisovali sobě, nýbrž Všemohoucímu, jenž tak malému počtu vojínů dal zvítěziti nad daleko větším nepřítelem. Při tom ovšem klášterní i hospodářská stavení značně utrpěla, tak že škoda až na 6000 zl. se páčila. Teprv 24. září opustili Prušáci naši krajinu a odtáhli do Sas.
Žádné komentáře:
Okomentovat