Kaple sv. Jana Nepomuckého - Chvalín

Obdélná kaple s trojbokým závěrem, předsíní s trojúhelným štítem a kamenným portálem vstupu s datací 1725. V západním průčelí lodi dvojice věžiček, v hřebeni kopulové střechy lucerna. V interiéru necková klenba na pilastrech se štuky, a kruchta. Památkově chráněno od roku 1958. (Zdroj npu.cz)

   

KOSTEL sv. Jana Nepomuckého, filiální, orientovaný, z lámaného kamene, omítnutý; byl roku 1725 zbudován od kláštera doksanského (snad O.Broggio), jemuž ves Chvalín náležela od r. 1226. Zevnějšek obdélníkový s malou předsíňkou a dvěma nárožními věžičkami na západní straně; z valbové střechy vyčnívá uprostřed zděná lucerna. Na pravoúhlém pažení portálu letopočet: MDCCXXV; nad ním štuková kartuš s poprsím sv. Jana a se znakem doksanským.

Vnitřek má tvar podélného osmihranu, 900 m dlouhý a 650 m široký; stěny jsou členěny korinthskými pilastry spojenými řimsou. Čtyry okna v hlavních osách obdélníková. Na neckovitém klenutí štukové roz-viliny, v jejichž čtyřech kartušfch nalézá se monstrance, kniha, globus s okřídleným srdcem a kříž. V lucerně holubice mezi okřídlenými hlavami andílku.

Hlavní oltář, barokní, s velkým kartušovým rámem z mistrně řezaných rozvilin akantových. Oltářní obraz na plátně, celá postava sv. Jana Nep., dosti slušná práce 18. stol. Dva pěkné ze dřeva řezané relikviární rámy s obloukovým a mušlovým ornamentem, 1,15m vysoké, 0,65m Široké. Antipendium kožené s malovanými květy stylisovanými, volně rozházenými po ploše. Na vedlejším oltáři malý relikviářík, akantový rámec dřevěný, 0,33 m vysoký, 0,26m široký, velmi pěkná práce 18. století.

Nápisový kámen po pravé straně hl. oltáře zazděný:
1725
IMPD (Josef Mika, praepositus Doxanensis)
POSVIT ER REXIT & BENEDIXIT.

Kalich z pozlacené mědi, 0,20 m vysoký; plochá noha šestikruhová, nodus hruškovitý, číška prohýbaná ; vše pokryto tepaným stuhovým a rozvi-linovým ornamentem, v rozvrhu pěkné, v detailním provedení slabé. (popis dle Bohumila Matějky 1898)

   

Obraz sv. Jana Nepomuckého na oltáři, dílo S. Noseckého z roku 1732, byl roku 1931 opraven malířem Fr. Suchánkem, což připomíná i nápis na zadní straně za přispění rodiny Tachecích, která v té době obývala statek č.2.

   

Vzpomínka pana Václava Krpeše na chvalínskou pouť:
Žním předcházelo období senoseče, které bylo rovněž náročné na práci. Velkostatek měl za školou obrovskou louku sahající až k Novým Dvorům, na níž rostla šťavnatá luční tráva. Z jedné strany byla ohraničena potokem lidově zvaným „Zipel“ (v literatuře je také označován jako Čipel, nebo Čipelka). Na hraniční protilehlé straně louky protékala uměle vytvořeným korytem druhá větev „Ziple“ a souběžně těsně vedle ní se táhla polní cesta, po níž bylo možné dojít kolem Nových Dvorů až do Chvalína a odtud dále do tehdy okresního města Roudnice n. L. Ve Chvalíně je kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, jehož svátek se slaví 16. května a to je období nejkrásnějšího jara. Právě v tento čas, když všechno v přírodě kvete a voní, se slavívala známá chvalínská pouť a já si živě pamatuji na jeden takový nádherný květnový den. Mohlo to být kolem 16. května (asi v roce 1931), určitě byla neděle, když jsem šel se staršími sourozenci po této polní cestě - zdobené odkvétající alejí ovocných stromů - do Chvalína na pouť.

Byla to pouze malá pouť, avšak o to krásnější. Malý kolotoč, několik krámků na návsi, svátečně odění a spokojení „Chvaliňáci“ se svým starostou panem Vláskem v čele a se svými přespolními hosty, z nichž k nejdůležitějším patřil pan farář Balcárek. Slavnostní náladu doplňovalo vyzvánění dvou malých zvonů chvalinské kapličky a vyhrávání dechové hudby. V rodinách nechyběly ani nezbytné koláče a doma připravovaný slavností oběd. Pouť vrcholila bohoslužbou doprovázenou písní „Vroucně vzýván budiž svatý Jene“ z roku 1847, která má značně podmanivou melodii. Nemohu od té doby na tuto píseň k sv. Janu zapomenout. Snad je to i proto, že se váže na tu zvláštní slavnostní atmosféru, která v tento nádherný roční čas na pouti panovala. Vždy kolem svatojánského svátku se mi tato píseň obnovuje ve vzpomínkách, a pokud jsem náhodou v Doksanech, vždy se v kostele zpívá. Je spojena s nezapomenutelným krásným květnovým dnem a cestou podle „Ziple“ na chvalínskou pouť, která se už nikdy nebude opakovat. Tehdy jsem ještě neministroval a slovům té písně jsem ani moc nerozuměl. Později jsem poznal, že i ona slova jsou obsahově krásná a k melodii se stoprocentně hodí. Když jsem přišel pozdě odpoledne z pouti vyhladovělý domů (peníze na zakoupení nějakých pamlsků chyběly), hodně mě bolely nohy a byl jsem „zdravě“ unavený, takže jsem rychle usnul a spal spánkem spravedlivých „jako dudek“.